Srpen 2012

Letní kousky v podzimní módě

29. srpna 2012 v 9:55 | marťanky |  Móda
V poslední době se naskytl menší problém, který sice mě nechává v klidu,
ale spousta mých spolužaček z něho šílí. Víte o jaký jde?? Ne? Tak vám to řeknu..Šlápnul vedle
Ten problém zní: Co z letního oblečení můžu nosit na podzim tak, aby jsem byla in, sexy a nemusela si kupovat nový oblečení?PřekvapenýNerozhodný Pro většinu holek těžká otázka... A proto tu je tento článek!!
Na této adrese je úžasná vzácná informace, jak to udělat a nemuset utrácet Usmívající se-

Mě osobně to přijde úžasné, protože, i když nepatřím mezi holky, které musí být za každou cenu in i v tom, co je nepohodlné, jsem holka, která se chce líbit a být ve svém ohozu v pohodě...
Takže lidičky- hlavně dívky, že(?), zde máte příležitost ušetřit, tak se na to rozhodně mrkněte!!Usmívající se

Váš šílený anděl Nevinný

Od hluchoty krok vpřed nebo-li Jdeme dál...

28. srpna 2012 v 17:26 | marťanky |  Píšeme k tématu
Od hluchoty krok vpřed..
Přijde katastrofa, třeba povoděň a spousta lidí má zničený život.
V této situaci většina z nich prokáže neobvyklou odvahu, kterou lidé, žijící v pohodě mnohdy nechápou...
Ale takových akcí je více- smrtelná nemoc, handicap, chybějící voda, jídlo...

Já se s vámi podělím o jeden.. příběh.
Před 8 lety jsem ohluchla. Ano, prostě zničehonic, jsem ohluchla a přestala slyšet..
V 7 letech normálně zdrává holka, která chodí do normální školy a najednou neslyší..!
Neslyšela jsem šepot, normální mluvu, jen extrémně zvýšený hlas, křik či nějaký zvýšený zvuk..
Jak se mám teď učit, když neslyším?? Jak mám rozumět kámoškám, spolužákům, učitelům?? ptala jsem se sama sebe...
Tehdy jsem začala docházet na foniatrickou kliniku, kterou vedla a dosud vede paní docentka Dlouhá.
Tam jsem poznala takových lidí, jako jsem já, stovky a náhle jsem zjistila, že na světě jsou jich tisíce.
Dostala jsem sluchadla, se kterými jsem jakž takž slyšela a mohla jsem docházet normálně do školy.
Ano, v noci jsem hluchá, ve tmě jsem hluchá, ale za hluchou se nepovažuji! Ano, ve skupině nerozumím, nemohu si povídat s holkami, když jdeme domů, ale za hluchou se stejně nepovažuji!
Proč bych taky měla??? Jsem holka, která měla to štěstí, že jako jedna z mála handicapovaných může studovat na normální škole, že jako jedna z mála neslyšících nemá k hluchotě ještě nějakou vadu, že vůbec mluví, vidí, hýbe se a je schopná se učit!!!
Ano, vy normální lidé to někdy nechápete a jen se usmíváte nad mou radostí, která vám přijde cizí a neosobní...
Ale každý přece máme nějakou Achillovu patu, každý máme nějakou vadu.. Tamhleten trpí komunikačními potížemi, jiný má svalové problémy, ona trpí vypadáváním vlasů.... Ale co to je proti chromým?? Co to je proti paraplegikům, kvadruplegikům, slepým, němým, hluchoslepým, lidmi s rakovinou......
CO TO PROTI TOMU JE?!??!?!? Řeknu vám, co:
jenom smíteček strastí z problémů těch lidí, kteří trpí takovými problémy, že mají třeba zničený celý život

Ale stejně se zvednou a jdou dál!! A já taky musím jít dál...
V poslední době mám 100% ztrátu sluchu a neslyším VŮBEC, vůbec nic, ale proč mám věšet hlavu??
Vždyť existuje cochleární implantát, díky kterému možná uslyším!! Tak, proč věšet hlavu?? Proč se zahrabávat??
Ano, jako každý jiný člověk, mám někdy depresi, brečím a přemýšlím nad tím, proč zrovná JÁ...

Jenže člověk, každý člověk potřebuje společnost.. Každý potřebuje blízkou duši a tu si nenajdeme tak, že budeme doma kvílet do polštáře..
Takže hlavu vzhůru, ještě není konec světa a na světě je milion lidí jako já!!
Tak jdem dál, ne?!?!? Usmívající se

Slunce nebo mumie??

28. srpna 2012 v 10:02 | marťanky |  Píšeme k tématu

Proč se modelky nesmějí? Za vším je závist a pocit výjimečnosti

28. srpna 2012 2:29
Ledovce tají, teroristé vybuchují, ekonomika to ne a ne rozchodit a my se budeme zabývat takovou marginálií? Ano! Protože kdo se na ty kyselé obličeje na přehlídkových molech má koukat? Co se stalo s nejlevnějším módním doplňkem, úsměvem?
Loutka. To sako by vám asi slušelo, obličej mrtvého Pinocchia už ne.| foto: Profimedia.cz
Vždycky, když na jaře a na podzim dáme dohromady osm stran nových módních trendů, můžeme se těšit na tři druhy ohlasů. První je, že se to nedá nosit, druhý, proč ty holky nejedí, a třetí, proč se tváří, jako když jim právě někdo umřel.
Když to budete chvíli úmyslně sledovat, zjistíte, že čím dražší produkt, tím se modelka tváří povýšeněji. V ruce s lahví šamponu nebo krabičkou tamponů se děvčata smějí ostošest, ovšem na přehlídkovém mole v šatičkách za deset platů poštovní doručovatelky, to už je jiná. To nasadí masku šlechtičny s rodokmenem dlouhým jako Lovosice, která byla přinucena vynést si své vlastní odpadky.

V hlavní roli závist

Prý v tom hraje hlavní roli závist. Trochu složité, ale zajímavé - to si poslechněte. V knize Způsobyvidění, kterou podle vlastní série televizních dokumentů pro stanici BBC zpracoval John Berger, najdete esej o zobrazováníženy. A tam se dočtete, že: "Když vám někdo závidí, je to nejsilnější forma potvrzení vaší výjimečnosti."

Pomoc, kouše to! Pravý tvíd na přehlídce Chanel musel mimické svaly této S takovým výrazem se letos mají nosit šaty značky Bora Aksu (alespoň podle
Vlastníte něco, co s vámi ostatní nesdílejí. Oni vás pozorují se zájmem, ale vy na ně shlížíte shora. Čímvícostatní ignorujete, tím víc vám budou závidět. A z toho se prý odvíjí povýšený, někdy arogantní, někdy jen přezíravý výraz děvčat, na která módní návrháři věší výtvory, kterých chtějí co nejvíce prodat. Předpokládají, že potenciální zákaznice bude po dotyčných šatech toužit, protože jejich pořízením se sama stává předmětem závisti.

Modelka, která vám má prodat šampon z lesních plodů, je veselá a milá, protože vám neprodává společenský status, ale "jen" prostředek na odmaštění vlasů. O jehonákupuse rozhodujete pár desítek vteřin nad regálem v drogerii. Ovšem modelkám, které vám mají prodatoblečení, šperky nebovůněs několikacifernou cenou, těm jejich šéfové úsměv přímo zakazují. Mají vypadat, že jsou dokonale otrávené svým naprosto skvělým vzhledem.

Přísný zákaz usměvu

"Dnes vám na přehlídce přímo přikáží, abyste neprojevovala žádné emoce," řekla supermodelka Claudia Schifferová agentuře Reuters, která trend zasmušilých modelek zaznamenala už na počátku nového tisíciletí. Sama Claudia si ještě ze své kariéry pamatuje doby a výrazy mnohem veselejší.
Claudia Schifferová září na přehlídce značky Valentino v roce 1995. Cindy Crawfordová navrhla kolekci oblečení pro C&A a nafotila kampaň, na které
Na počátku 90. let byly modelky osobnosti, na molech se projevovaly, smály, mávaly a komunikovaly s publikem. Z těch nejúspěšnějších se potom stala svatá pětice. Ne pouhé modelky, ale supermodelky. Kromě Claudie k nim patřily ještě Naomi Campbellová, Cindy Crawfordová, Linda Evangelista a Christy Turlingtonová.
"Na molech teď hraje hlavní roli móda a holky jsou v pozadí. Na počátku devadesátých let chtěli lidi vidět naše emoce. Dnes je to ale úplně jiné. Mnohem náročnější a profesionálnější," krčí rameny Claudia.

Věšák na šaty nerozptyluje

Návrháři udělali z modelek opravdu jen pověstné věšáky na šaty. Po éře supermodelek přišly takzvané "it girls". Bezpohlavní stádečko zaměnitelných nevyvinutých žirafek. Nikterak nerozptylovaly pozornostzákazníka, modely na nich étericky vlály, a přesně takhle to návrháři chtěli. A chtějí dodnes. Tvrdí, že úsměv na tváři modelky automaticky přitáhne oči pozorovatele, který pak nemá čas pořádně se zamilovat do toho, co má děvče na sobě.
Jestli jste někdy sledovali televiznírealityshow America's Next Top Model, ve které hraje hlavní roli modelka Tyra Banksová, slyšeli jste několikrát její radu, že správná modelka se nesměje ústy, ale očima. O zubech už nemluvě.
Ale letos v únoru se na obálce časopisu Vogue neomezeně zubí kráska Arizona Muse. Podobně jako vévodkyně Kate na rovněž únorovém vydání Tatleru a Reese Witherspoonová na obálce Marie Claire. A nejde jen o titulní stránky. Revoluce zvednutých koutků pronikla i do tiskovýchreklama na další stránky módních biblí.

Loutka. To sako by vám asi slušelo, obličej mrtvého Pinocchia už ne. Oblečení je od Terezy Helbig, výraz je modelky vlastní.


Úsměv nic nestojí!

"Úsměv přece nic nestojí," odpověděla na otázky překvapených čtenářů editorka časopisu Vogue Alexandra Shulmanová. "Všude kolem nás je přebytek špatných zpráv. Myslím, že nejsem jediná, kdo vítá vše, co rozptýlí společenský pesimismus." Je to ale nezvyk.
Když se zmíněným únorovým číslem Vogue probírala britská novinářka Paula Cocozza, přepadl ji po chvíli pocit, že se všechny dámy nějak podezřele culí. "Měla jsem pocit, že vědí něco, co já ne, a dokonce mi to připomnělo horory v hlavní roli s vraždícími panenkami se strnulým úsměvem," píše Paula.
A na tom je celá situace s modelkami bez výrazu zobrazena v absurdní nahotě. Jestliže vás při prohlížení stránek módního magazínu úsměv vyděsí, je něco velmi špatně.
Bude zajímavé sledovat, jak rychle a jestli vůbec pronikne změna z velmi vlivnýchsvětovýchmódních publikací mezi tvůrce, jejichž přehlídky pak ovlivňují to, co vidíte (nejenom) na našich stránkách každý podzim a jaro.

Jako domovnice po konzumaci kila citronů

Kdybyste tu s námi byli, když se proklikáváme tisícovkami fotek z přehlídek značek Emporio Armani, Yves Saint Laurent, Givenchy nebo Balenciaga, padla by na vás chandra. Módní redaktorka s grafičkou vybírají fotky, na kterých modelky vypadají jen jako domovnice po konzumaci kila citronů.
Přesto ta samá módní redaktorka říká, že ani ona nemá ráda na molech rozjuchané výrazy, protože to evokuje levné a masové značky. Je to jasné - úsměv jako komodita prošel devalvací, a dokud evokuje módu z tržnice, na důležité přehlídky zřejmě nepronikne.

Fotogalerie

Cindy Crawfordová navrhla kolekci oblečení pro C&A a nafotila kampaň, na které
Claudia Schifferová září na přehlídce značky Valentino v roce 1995.
Linda Evangelista na přehlídce značky Chanel pro podzim a zimu 1996/97.
Naomi Campbellová se smála ještě v roce 2005 na přehlídce značky Esteban
Móda je součást kultury každého národa. Není o nic méně důležitá ani o nic méně vypovídající než malířství nebo literatura. A podle mého názoru způsob prezentace stylu oblékání silně ovlivňuje to, jak zacházíme sami se sebou. Do čeho svoji tělesnou schránku navlékáme, co tím o sobě říkáme a v konečném důsledku i jaká je nálada ve společnosti.


Chápu, že teď zním jako diplomová práce, ale jsem vážně přesvědčená, že kdyby móda, jako součást nadstavby našich životů, byla hravější a veselejší a méně by z ní koukala prestiž a prachy, bylo by nám o něco líp.


Když se vrátím k teorii Johna Bergera, že modelky se tváří nadřazeně, aby jim zákaznice záviděly, podvědomě mě to nutí bránit se manipulaci. Nechci si vybírat oblečení pod vlivem negativní emoce, závisti. Chci si ho vybírat s radostí a potěšením. Holky, koukejte se smát!

------------------------------------------IIIIIIIIII--------------------------------------------
Když jsem četla tento článek, byla jsem.. jak to říct..šokovaná(?),
ne spíše zaražená.Vždyť my, holky, šaty nosíme, aby jsme se cítily krásné, spokojené a přitažlivé!
A k tomu samozřejmě neomylně patří i úsměv!!
Holka v krásných šatech bez úsměvu, to je vážně jen věšák na šaty... Usmívající se dívka má prozářenou tvář, rozzářené oči, zčervenalé tváře a je jedním slovem.. jako sluníčko!!
tato image se podle mě k modelkám hodí líp, neý kdyby to byly vychrtlé mumie, co neví, co je úsměv.
Schválně, holky, kdo je hezčí, modelky na fotkách vlevo či nahoře?? A jaký na to máte názor vy???




3. kapitola

27. srpna 2012 v 20:37 | marťanky |  Růžová budoucnost

Další den

Barča: "Sáro, vstávej! Musíme udělat snídani a pak máme schůzku s holkama na Průběžné! Tak koukej vstávat!!!"
Sárka: "Už jsem vzhůru! Snídaně je lehká, já jen doběhnu pro rohlíky a ty mezitím zkontroluj Kubu."
Barča: "Už letím. Ale nejdřív se oblíknu."
Sárka: "Tak jsem tady s rohlíkama. Co Kuba? S holkama se tentokrát sejdem tady před barákem. Přijdu s nimi ze školy."
Barča: "Spal zadkem na polštáři a já jsem po bližším pátrání zjistila, že polštář je počůraný. Tak jsem svlékla povlak a Kubu přikryla. Ty jsi se zbláznila! Vždyť je neděle! Smějící seSmějící seSmějící se"
Sárka: "Jéžiš, já na to úplně zapomněla. S Kubou dobrý, snídaně hotová, tak můžeme jít. Jen napíšu kam jdeme."

POZDĚJI VENKU

Barča: "Sakra dělejte! Za dvě minuty nám jede dvaadvacítka a my jsme teprve u hřiště!!! PřekvapenýPřekvapený"
Sárka: "To stihnem, klid! Tak holky, co rodiče?"
Terka: "Když se dozvěděli, že je to zadarmo, ihned souhlasili. Smějící se"
Viki: "U mě to bylo podobné jako u Terky, akorát že s tím souhlasili až když jsem jim řekla, že s námi jede 20ti letá Mia a dala jim její tel. Číslo. Pak jsem jim řekla, že mobil budu používat jen v nouzových situacích a když budu potřebovat ohlásit, že jsem v pořádku."
Barča: "takže téma RODIČE je vyřešeno. Tak dámy, nastupovat! Star! Ke mně!"
Sárka: "Tak už jsme tady! Vystupujem! A holky, než se otevře stáj, nezajdeme do mekáče?"
Holky: "Jóóó!"
Sárka: "Já si dám zmrzlinu a shake čokoládový. Co vy?"
Barča: "Já si dám zmrzku a shake banánový a taky vezmu Mie."
Viki: "Já hranolky a vanilkový koktejl."
Teri: "A já zmrzku a jahodový koktejl."
Číšník: "Hned to bude!"
Sárka: "Takže stáj se otevírá v 10, tak máme hodinu. A holky, nechcete si s sebou někoho vzít? Kluky i holky bereme - čím víc lidí, tím větší zábava!"

VE STÁJI

Barča: "Ahoj Mio! Jak jde život? Co koně?"
Mia: "Nazdar holky! Ráda vás vidím! Koně jsou v perfektním stavu na pastvině, takže už jen musíte vyčistit box svého oblíbeného koně, nastrojit koně a připravit se na vyjížďku. Souhlas?"
Holky: "Jasněěě!!!"
Mia: "Takže: S chutí do toho a...?"
Holky: "PŮL JE HOTOVO!"
Sárka: "A HONEM OD TOHO! Nevinný

PŘI PROJÍŽĎCE NA KONÍCH

Sárka: "Tak vezmete s sebou někoho? Pokud máte psa, můžete. My Star taky berem sebou."
Terka: "Já bych chtěla vzít svého psa Matěje...?"
Vik: "A já svoji fenku Arrow...."
Mia: "A já si s sebou vezmu svoji maličkost." Smějící se
Sárka: "OK. Takže si stačí s sebou vzít ten náš stan pro 5 a jeden pro 2 - na zásoby jídla. Co myslíte??"

Holky: "OK."
Sárka: "Super, takže já sestavím seznam, co budeme potřebovat a pošlu vám to emailem. Návrhy přijímám na facebooku či na skype. Končím."
Holky: "SOUHLAS, vracíme se...."
*Holky se rozloučily a šly domů.*
Barča: "Jéžiši! Mně se nechce do školy!!! Zamračený"
Sárka: "Mně taky ne, ale škola - to je výborná příležitost na sepsání seznamu a naděje, že se pořádně vyspím!"
Barča: "HAHAHA!!! S vyplazeným jazykem"

Sárka: "Pápápá, říkáme pá před školou a začla další pánská šou!!! ÓÓÓÓ.."
Barča: "ÓÓÓ..."
Sárka: "Už je pozdě! Hajají!"
Barča: "................."
Sárka: "Co??"
Barča: "ŽE S-P-Í-M!!!"
Sárka: "Chrrr, chrr, chraa, chre.............."

2. Další den - pokračování kapitoly 1. Dvě sestry

27. srpna 2012 v 19:27 | marťanky |  Růžová budoucnost

Další den



Barča: "Uááááá! Ségra, vstávej, je sobota!!"

Sárka: "Nech mě spát!! Právě proto, že je sobota mám povoleno spát dlouho!"

Barča: "Ale vždyť jsi souhlasila, že se podíváme po místu, kde by měl stát náš budoucí barák! Usmívající se"

Sárka: "Pomoooc! Ale ne tak brzo! Vždyť je půl 10!!"

Barča: "Říkáš brzo jo?!? Tak chvilku poslouchej!"

Máma: "Holky vstávat! Snídaně! A po snídani si doufám vyjedete do volné přírody! My totiž jedeme všichni tři k tetě Janě. Ale já dohlédnu na to, aby jste si do té přírody opravdu vyjely!! Tak mazejte na snídani! Za 10 min. ať už jste tam! A oblečené! Postele si také koukejte ustlat!!"

Sárka: "Panenko svatohorská! OK, za chvíli tam jsme! Plačící Mimochodem Barčo, jak chceš jet na kole, když tady máme jen brusle?"

Barča: "Panenko Maria! Tak skočíme na Florenc, do Bakova a vlakem si přivezeme kola a bude to!"

Sárka: "Ty jsi hrozná! Nebo to uděláme tak, že si půjčíme mamky kolo a já tě povezu na rámu, co myslíš? A kam bys chtěla vyrazit?"

Barča: "Proboha! To snad ne! Ty si vezmeš tátovo a já mámino a bude to!"

Sárka: "Blbe! Myslíš, že dosáhnu na šlapky?!? Mysli mozkem, ne kolenem!"

Barča: "Ty troubo! Co se asi dělá se sedlem?!? Ty si myslíš, že se nedá to sedlo dávat výš a níž?!? Teda!!"

Sárka: "Takový voloviny už nechci slyšet! Já to ZKOUŠELA a NEŠLO TO!!! Křičící"

Barča: "Tak uděláme dvojkolo!! Přivážeš řetězem obě kola k sobě a uzamkneš ho. A brzdit bude ta vzadu."

Sárka: "Dopr....! Prostě si tě přivážu na rám a bude to! Srágorko! Tak kam pojedem?"

Barča: "Buďto pojedem podle mého na Florenc, nebo ti strčím do jídla projímadlo! Můžeš si vybrat - buďto po dobrým nebo po zlým! Křičící"

Sárka: "Proč zas na Florenc? Dopr....! Chceš hledat ten barák nebo psí hovínka?!? Křičící"

Barča: "Ty jsi...! Na bruslích se přes les asi nedostaneš, nebo jo?!?"

Sárka: "A co třeba na koních?"

Barča: "Tak jo! Ale musíme se zeptat. Po snídani se tam stavíme."

Mamka: "To vám to trvalo než jste se probudila!"

Holky: "Mami, můžeme jet potom na koních ven?"

Mamka: "Proč ne! Ale nesmíte nikoho zabít!"



POZDĚJI VENKU



Sárka: "Tak kam vyrazíme? Já bych jela do Hostiv. parku."

Barča: "To by šlo, ale co tam budeš dělat s koněm?? Za 14 dní jsou prázdniny, tak pozvi holky, které mají rády koně a umí na nich jezdit, na 3týdenní středočeské putování na koních!"

Sárka: "Bingo! Bezva nápad! Ale kde vzít ty koně? Z parku Hostivař nám asi 20 koní na 3 týdny nepůjčí!"

Barča: "DVACET KONÍ!?! Vem si jen 2 holky! Měly by ti stačit!"

Sárka: "Ale v naší třídě miluje koně 18 holek!"

Barča: "JÁ TI ŘÍKÁM, ABY JSI SI Z NICH VYBRALA DVĚ HOLKY!!!"

Sárka: "Fine. Viki a Terka. A ty koně?"

Barča: "To zařídím - Mia dcera ředitelky je má stará známá a věří mi. V minulosti jsem také podnikala týdenní vyjížďky a vždy jsem se vrátila v pořádku a koně byli také v pohodě."

Sárka: "OK. A já si rozhodně beru Fifi! Koho ty? Holky si přijdou vybrat... Už jsem jim psala a obě jsou nadšené, jen se ještě musí zeptat rodičů."


Barča: "No přece Orion! Ajejej no jo, ale taky se musíme připravit na pořádný průšvih!"

Sárka: "Barčo - lest vždy zvítězí!! Tzn. že tátovi můžeme předložit zájezd do přírody na 3 týdny a o alibi se nám postará Mia - ta pojede s námi takže říďa o tom bude vědět. A mamce můžem říct celou pravdu. Co myslíš?"

Barča: "... ,Zní to jak pohádka z oříšku královny Mab' Skvělý!! To je všechno?!? Překvapený"

Sárka: "A co bys ještě chtěla???"

Barča: "Hmmm... Tak už se oblíkni, já připravím psa a vyrazíme ven - jak říkala mamka..."

Sárka: "Vždyť už jsem připravená. Čeká se jen na tebe! A jestli sis nevšimla - už jsme venku!! Nevinný"

Barča: "Hmm... Star!"

Sárka: "Hele, teď mi volaly holky jestli se nemůžem sejít na Průběžné. Viki se chystá. Půjdem tam?"

Barča: "Proč ne? Star do stáje smí."

Sárka: "OK. Hele, jede 22, za chvíli tam jsme. (10 min.) Ahoj holky! Nastupte! Jedem do stáje!"

Teri, Vik: "Ahojda! Tak se jdem domluvit na tý cestě!"

Teri: "Já rodičům řekla, že s námi jede dospělý! Máš nějaké číslo?"

Barča: "Sárka ne, ale já mám číslo na Miu. Víš, to je dcera ředitelky a díky tomu, že s námi jede ona, bude ředitelka s tou cestou jistě souhlasit.. Vždyť své dceři důvěřuje ze všech lidí nejvíc!"

Sárka: "Měly bychom sebou mít: bágly plné jídla v konzervách a pytlících, prádla (i náhradního) a karimatku se spacákem a stan (nám stačí 2). Týdny bychom jely oklikami, vesnicemi a lesními cestami. Najdu nejlepší cestu pro nás i koně. Co vy na to?"

Barča: "Je to dobré, ovšem Star pojede s námi a bude nás v noci hlídat, aspoň budeme mít ochranu i v noci. Já vezmu ten fialový stan pro 2 a Teri nebo Viki ten druhý a třetí vezme Mia. Oblečení si vemte málo - seznam vám pošlu mailem. V tom seznamu bude také kdo s kým bude spát a pokud nebudete souhlasit, mohu to změnit."

Sárka: "Nebo ne. My vezmem stan pro 5 lidí a vejdem se tam všechny. Můj email holky máte - já v tom nevidím problém."

Barča: "Akorát že... Hele holky, vystupujem! Pokud nechcete přejet stáj, ať už jste venku!"



Ve stáji



Sárka: "Ahoj Mio! Tak tohle je Terka a Viki, které s námi pojedou na cestu. Mio, jak to dopadlo s mamkou?"

Barča: "Doufám, že ne špatně! Překvapený"

Mia: "Kdepak špatně! Úplně výborně! *velky.usmev* Jakmile se dozvěděla, že s vámi jedu já, dovolila to, ale pod jednou podmínkou..."

Holky: "Jakou??"

Mia: "Že si každičký den odpracujeme."

Barča, Sárka: "Takže o víkendech budeme od rána do večera makat ve stáji, dokud nebudeme mít odpracované ty dny, co budeme pryč."

Teri, Vik: "SOUHLAS!"

Mia: "Jsem ráda, že už to mám za sebou. Tak co říkáte holky, půjdete si už vybrat koně?!?Smějící se"

Sárka: "Mám jen dotaz: To "odpracovávání" bude zadarmo? Já si rozhodně beru Fifi!!"

Barča: "A já zase Orion!"

Mia: "Slyšely jste holky? Orion a Fifi už jsou zamluvené. Smějící se"

Teri: "Jé, tenhle černý hřebec je nádherný!! *usmev* Jak se jmenuje?"

Viki: "A mně se zase líbí tenhle! Ach, ten bělouš je překrásný!! Jak se jmenuje?"

Mia: "Vraník je Blesk a bělouš se jmenuje Sněženka. A já pojedu na hnědákovi Matějovi. Takže je chcete?"

Teri+Vik: "Jaaasněěě!!! Jé, už je 12! musíme domů. Tak přijdem zítra!"

Holky: "Tak ahoj Mio!"
*Holky se na Průběžné rozloučily s Terkou, domluvily si místo a čas další schůzky a jely domů. Stihly to přesně na oběd.*
Mamka: "Kdejste byly tak dlouho!?!?!?"
Holky: "U koní.."
Mamka: "Máte štěstí, že jste dorazily přímo na oběd. Já jdu s tátou do vinnýho sklípku, máme tam důležitou večeři se Šmídovou, týká se to koupi jejího bytu."
Sárka: "Dobře. My si s Kubou zahrajeme "Honzo vstávej". A až dorazíte, budu zvědavá jak to dopadlo!!!"
Mamka: "To se bohužel dozvíte až ráno, dorazíme až v půl dvanáctý v noci, aspoň tak to odhaduji..."
Barča: "Mami, my zítra jedeme s Terkou a Vikčou na projížďku na koních. Můžeme?"
Mamka: "Můžete, ale ráno nás nebuďte!"
Barča: "Jasně! Díky mami! *pusa*"
Sárka: "Ale aspoň vám uděláme snídani..."

VEČER

Barča: "Dobrou noc brácha, ať ti v noci přijde pytel blech na pomoc."
Kuba: "Chrr, chrr, chrrr..."
Barča: "Dobrou noc ségra, ať tě blechy štípou celou noc."
Sárka: "Dobrou noc."




1. Dvě sestry aneb Jak to všechno začalo

26. srpna 2012 v 21:46 | marťanky |  Růžová budoucnost
Začínáme takový příběh, který jsme si jednou z nudy začaly vymýšlet..Nevinný
Je to trochu (hodně..) blbina, ale dát to sem musíme..!Rozpačitý Tak snad se vám to bude líbit.. Usmívající se

Popis: SÁRA A BÁRA - 2 SESTRY, KTERÝM SE SPLNILA RŮŽOVÁ BUDOUCNOST.


Sára jednoho dne přišla domů, hodila boty na hadr, uklidila bundu a šla do pokoje. Její
o 2 roky mladší sestra Bára už odflákla úkoly a teď zamilovaně hltala časopis o koních. Sárka protočila oči v sloup a šla si udělat úkoly. Když byla hotová, uklidila v bytě a šla si povídat s Bárou. Večer si k ní Bára vlezla a začaly básnit o své budoucnosti.
Začala Barča: "Víš, Sáro, co bych si přála??"
Sárka: "Víš, že ne..."
Barča: "Přála bych si mít farmu, někde v přírodě, na ní koně, slípky, prase a krávu. Mít třípatrový barák, kde bych bydlela s tebou a v něm měla kočku, psa a andulku Andulku."
Sárka: "A kde na to vezmeš prachy?!?"
Bárča: "Budu zvěrolékařka né!?!"
Sárka: "A kolik chceš mít dětí??"
Barča: "Nejméně čtyry."
Sárka: "Ty jsi blázen! Mně budou stačit tři. A kolik chceš mít těch koní a jak vidíš krmení??"
Barča: "Měním názor: Děti 3 a koní chci mít 20, krmení by mělo být v poho, poněvanž stáje budou dvě, dvě stodoly: v jedné budou pomocné stroje atd. A v druhé krmení a ostatní věci, které se nevejdou na půdy stájí a do sedlovny."
Sárka: "Já myslela krmení všeobecně..."
Barča: "Tak dobře, dobře. Koně - 15, stačí??"
Sárka: "Yes. Kde chceš bydlet??"
Barča: "Blbá otázka. Přece na farmě, vedle stáje."
Sárka: "Myslím, místo, d.......!"
Barča: "Ještě nevím... Tento víkend se po ňákým ohlídnem na kole."
Sárka: "Proč ne? Aspoň se zbavíme bráchy... Chtěla bych bydlet blízko louky, lesa, potoku a slunci. Mít kočku a andulku Elišku. Možná ti pomáhat s koňma a pracovat jako učitelka češtiny a dějáku."
Barča: "To se všechno se ti může splnit."
Sárka: "Jo, s dřinou, pílí a PENĚZI! Chtěla bych být ale také záchranářka, ošetřovatelka či zdravotnice."
Barča: "Hmmm."
Sárka: "Ale víš proč??"
Barča: "Ne."
Sárka: " Protože mi mamka vyprávěla, že táta její kamarádky si zlomil nohu v krčku, tak jezdil do nemocnice. K tomu měl propíchlou ledvinu, takže jezdil na kontroly. A jednou ho domů přivezla sanitka a on, když vystoupil, tak uklouzl a TA SANITKA ho přejela. Některým lidem pomoct nemůžeš. Blbcům."
Barča: "Tak víš co? Zdravotnictví bude náš koníček a jinak budeš dělat úču, jo?"
Sárka: "Samozřejmě! A jaký by měl být tvůj kluk nebo manžel?"
Barča: "KDO TO MÁ SAKRA VĚDĚT!?!"
Sárka: "Jéžiš! Prostě: jak si ho představuješ?!?!"
Barča: "Hodný, umět to s dětmi, mít rád koně, umět opravovat věci a vůbec- mít mě a děti rád."
Sárka: "Hm, a co tvé děti? Jaká bys jim dala jména?"
Barča: "Martina, Anička, Tom, Martin."
Sárka: "Neříkalas, že stačí 3?"
Barča: "Jakub, Anička, Martin... A jakého chceš ty mít manžela a jména dětí??"
Sárka: "Chytrého, hodného, pěkného, prachatého a 3 děti. Asi Toma, Kateřinu a Anastázii."
Barča: "Joooo?? Prachatého??"
Sárka: "Co na tom vadí? Javor, že prachatého! Nebo k čemu mi bude chlap, který bude splňovat všechno, ale bude žít na ulici? To se k němu mám nastěhovat?"
Barča: "Hele, nejseš ty ňáká drzá?? Přece jsme si domluvili, že budeme bydlet spolu!!"
Sárka: "Ó sorry, na to jsem na chvíli zapomněla... A jak by jsi chtěla, aby vypadal ten dům??"

Barča: "Na tom se musíme domluvit... Co všechno v něm chceš mít??"
Sárka: "Starodávný nábytek, porcelán, velikánskou knihovnu, moderní kuchyň, spíž, sklep (velký).... A co ty?"
Barča: "6x dětský pokoj, 2x ložnice, v koupelně 2x vanu, 2x záchod, 2x sprchus dveřma, obrovský obývák, 4, max. 3 patra, jídelnu oddělenou od kuchyně, půdu, bazén a tři pokoje pro hosty."
Sárka: "Proč by nemohly být holky spolu a kluci taky? Vlastní pokoje mít nemusí... Já jsem s tebou spokojená i když mi někdy lezeš příšerně na nervy! A proč ne 2x koupelnu? A na co jídelnu oddělenou od kuchyně? Jídelna může být s kuchyní 1 místnost. Ne! Max. 2 pro hosty! A na co bazén? Leda nafukovací!! Ty jsi hrozná, víš o tom?"
Barča: "Dobrý nápad! Jo, vím. Takže 2x pokoje - dětské. Stačí ti to? Usmívající se To mě nenapadlo! Usmívající se S tou jídelnou je to dobrý nápad, ale ten stůl bude dlouhý! S pokojem pro hosty souhlasím a ten bazén by ale musel být taky pořádně velký! Nerozhodný"
Sárka: "Stůl může být roztahovací a ten bazén... to je jedno... A s těmi dětskými 3x."
Barča: "Hmm... Dávej další otázky."
Sárka: "Ptej se ty mě. Je na tobě řada."
Barča: "No, tak...."
Mamka: "Jaktože nespíte?!? vždyť je 22:45!!
Holky: "No jo.... Dobrou noc!"
Mamka: "Dobrou! A opravdu spát!!"
Holky: "Dobrou noc!"

Máma

24. srpna 2012 v 14:21 | marťanka |  Píšeme k tématu
Máma
Kdo je to máma??
Máma je člověk, který tě odmalička vychovává, má s tebou svatou trpělivost při zodpovídání tvých otázek a od tvého narození se snaží dobře tě vychovat.
Jestli se to podaří nebo ne závisí však i na tobě samém a ostatních lidí kolem tebe..
Ale to jsem trochu odbočila, takže se vracím.
Máma je zajištění bezpečí, teplo domova a krk rodiny. Většina dětí tíhne více k matce než k tátovi,
protože mámy jsou tu pro vás, když si poprvé rozbijete koleno, máma jako první uslyší,
že jste dostali jedničku za básničku, máma vám jako první z rodičů schválí nového kluka/holku,
máma jako první brečí na vaší svatbě....
Prostě MÁMA je kouzelné slovo, podle mě nejkouzelnější na světě.
Když dostanu pětku, většinou se bojím mámy a ne táty, protože vím, že ji strašně zklamu,
když slíbím, že přijdu do pěti a přijdu o dvě hodiny později, mrzí mě to, ať už je to z jakéhokoli důvodu,
protože jsem zradila svůj slib mámě..
Možná jsem se netrefila a každý máte jiný názor.. Ale toto je MŮJ názor a proto ho sem píšu.
Máma, spolu s dalšími členy rodiny, je člověk nejbližší vašemu srdci, vždy vám pomůže, potěší,
ale taky umí dát pořádnou facku!! Takže pozor!! Zkuste si zachovat její důvěru a nebudete toho do smrti litovat. :-)
MÁMA je..... prostě MÁMA. :-D