Victor Hugo

4. února 2013 v 15:32 | marťanky |  Něco z historie


Básně Viktora Huga
Victor Hugo je známý především svými romány Les Miserábles (Bídnici) a Chrám Matky Boží v Paříži.
Byl to ale i zdatný poeta, jeho básně, ale moc oceňované nebyly.. Mně se ale líbí jeho styl veršování a dobré děje, tak jsem se rozhodla vám jich pár předložit..
Tato báseň je o turnaji, který se konal v Paříži nějak v 17. století a byl při něm zabit králův sluha St.Aubin.

TURNAJ KRÁLE JANA
Sedlej ryzku, paže mé, ať prach v trysku zvedneme!
O zbroj přeska jílce třeská, bít se dneska budeme!
Jen mě vpřed nes, oři, z bran! Turnaj je dnes pořádán,
Vzhůru směle! Šlechtě celé, má stát v čele sám král Jan!
Ať si páni preláti místo klání pupkatí,
nebo postí do sytosti: nejsou dosti srdnatí!
Kdo je šlechtic rodilý, ten chtíc nechtíc posílí,
slávu svoji pouze v boji; neobstojí, zaspí-li!

Sluha vděčí za nářez mému meči: Chytl rez!
Máš víc hříšků, bazilišku! Za tu lišku trp si dnes!
Předhoň, ryzko, ostříže! Jsme už blízko: věř mi, že
zbývá míle do bran cíle, do spanilé Paříže!
Jak proud lávy kypíce, plní davy ulice;
příval prýští ke kolbišti, kde se blyští přilbice.
Krasavice Nötre-Dame! Mnichy sice pohrdám,
mít hrob ale v katedrále, hříchům, vale, lotr, dám!

Panny v tísni, kartouzy, slavnost k písni probouzí;
sladce pějí o naději, žádná se jí nevzpouzí!
Mladý štramák, směšný zjev, v týlu slamák, jako lev
bez důvodu honí vodu u příchodu na Pont-Neuf!
Louvre! Skvoste! Sezame, kde my, hosté, v neznámé
slasti zmatků jen v den svátků u ostatků klekáme!
Bránu chrání silná stráž; Pařížani řvou až až:
-Žádnej privát! Chcem se dívat! Sláva, vivat, králi náš!-

Všimnem si též dvorních dam; žádná veteš, povídám!
Zvlášť ta z kraje rozkošná je! Do turnaje duši dám!
Staré čuně Saulx-Tavane, pro své vůně obáván,
krče chřípí, kypí vtipy: -Noste, Dupuy, paraván!-
Markýz d`Issxy s Fontraillem spílají si navzájem;
skrblík Deréme pře se pairem Sauveterrem o nájem.
Conflans s paní pod paží se už ani nesnaží
skrýt, že kyne slečně Quinnet; předčí jiné kuráží.

Perla dvora líbezná, Leonora princezna,
na terase v plné kráse usmívá se vítězná.
Příbuzná má vzdálená, dvorní dáma Irena,
hladí líce panovnice: "Jste jak svíce zlomená!
Co pláč vhání ve vaši tvář, má paní, nejdražší?"
- "Strach mě zmáhá, tuším, drahá, že smrt sahá k rubáši.."
V tom jsme zvonem na věži zváni honem k soutěži.
Nebezpečí? Darmé řeči! Krev tě, meči, osvěží!

Na nádvoří rušno je; vzhůru, oři, do boje!
Turnaj naráz moře má ráz, hřmí jak náraz příboje.
Pod kopyty sténá plán, duní štíty, třeská zbraň.
Sebevláda ze všech padá, smrt si žádá svoji daň!
Vpřed má ryzka uhání, až se blýská nad plání.
Do útoku! Vražme soku ránu z boku bez ptaní!
Sokův vraník vyzáblý věští zánik, de Cháblis,
hryzaje rty, vzývá čerty. Jeho žerty ochably!

Prská v sedle rozzloben, je však hnedle podroben.
O kus dále chroptí ale panoš krále Saint Aubin..
V krvi leží zmíraje; padl v řeži turnaje.
Flétna s rohem dá mu sbohem; po ubohém veta je.
Voskovice zaplály, řeholnice zalkaly;
mladá žena Saint- Aubina lká a sténá v povzdálí.
Páni znalí způsobů čest mu vzdali u hrobu.
Toho lkaní! Dnešní klání nemá, páni, obdobu!

Ryzko moje, čelem vzad! Daleko je na náš hrad!
Dejme, oři, sbohem hoři; jistě moří tě už hlad!
Do daleka leť jak ďas! Žlab tě čeká a mě zas
zbožný abbé, který škrábe ta svá "á", "bé" celý čas.
Skládá mi ti latinsky můj běh žití hrdinský.
Objednaná jedna strana přijde pána na rýnský.
Nechť rab z davu od kamen šíří slávu jména Maine!
Dám mu kabát; nač má škrábat ručka hrabat pergamen?

S pozdravem
NevinnýVáš šílený andělNevinný
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.